Něco o mě

Narodil jsem se   28.11.2004 v Plzni společně s dalšími 2 sourozenci. Začátkem února 2005 k nám přijela návštěva a odvezli si jednoho brášku. Za pár dní se u nás objevili moji  budoucí páníčci ( oni to ještě nevěděli, já jsem si je totiž vybral sám ) Jak jsem je uviděl tak jsem k nim pelášil a nechal se chovat. Mého druhého brášku návštěva nezajímala a hrál si s hračkama. Chvilku si povídali s paničkou mojí mamky a najednou ta paní prohlásila “ ty sis nás vybral tak budeš náš “.  No a měl jsem novou paničku s páníčkem.

Odvezli mě do mého nového domova do Toužimi . První noc jsem byl hodný spinkal jsem v novém pelíšku ale stýskalo se mi po mamince. Stýskalo se mi tak moc,že jsem se rozhod své nové páníčky trochu potrestat a přestal jsem baštit. Ale trošičku jsem to přehnal,protože moji páníčkové se o mě tak báli,že mě odvezli k panu doktorovi (nemám ho rád) a ten rozhod že mi musí dát takovou divnou věc do pacinky.Prý nějakou výživu. Moc mě to bolelo tak teď raději už baštím. Granulky nesnáším nejraději mám konzervičky nebo kuřecí masíčko , mňam , ale nesmím to moc přehánět,protože od páníčků vždycky pro mě něco zbyde a já si to vyžebrám .

Mám je moc rád a oni mě taky a moc a moc mě rozmazlujou. Páníček po mě chce abych poslouchal nějaké hloupé příkazy jako “ ke mně, zůstaň “ apod. Když chci tak je i poslechnu ale když je na blízku nějaký pejsek tak na mě můžou volat jak chtějí ,no přece nebudu poslouchat když se chci zrovna kamáradit. Tak se na mě jednou páníček tak rozlobil,že mě plácnul na zadek. Ale měl štěstí,že se omluvil jinak bych byl na něj naštvanej.Jsem rád,že mám tak hodné páníčky a oni jsou rádi,že mají mě. Jsem jejich zlatíčko.